Vstupenky k zakoupení na Barokním dvoře Borotín (Borotín 120)  a v kavárně Pod Kaštanem (Borotín 78).

„

Má-li dechový nástroj objektivní interpretační „limity“ ve smyslu „mezní situace“, pak právě souborné koncertní provedení Dvanácti fantazií Georga Philippa Telemanna pro hoboj (originál pro flétnu) sólo reprezentuje faktický „úkol“ 21. století. Asi jen málokoho překvapí, že se této hudební „obhajoby“ ujal právě Vilém Veverka. Připomeňme, že to byl právě Veverka, který celý slavný Telemannův cyklus jako jediný český interpret nahrál (Supraphon, 2013). Pro zajímavost pak také ocitujme i výrok proslulého Reinholda Messnera (zřejmě Veverkova možného mimohudebního „inspirátora“?), příznačný leitmotiv, který interpret pro toto své individuální album zvolil jakožto poměrně výmluvné „motto“ i poněkud neformální metaforu svého druhu: Everest bez kyslíku)

Veverkův princip uvažování jako interpreta – muzikanta je z filozofického hlediska teze o hledání limitů, minimálně těch vlastních, respektive jsme svědky snahy o permanentní posouvání možností svého nástroje, ale především pak hudby jako takové. Právě svého druhu jakási absolutní „umanutost“ hraničící s „posedlostí“ mu umožnila realizovat ty nejnáročnější hudební kreace. Mimo jiné i souborné provedení Sonát pro dva hoboje, fagot a continuo od Jana Dismase Zelenky s hudební formací Ensemble Berlin-Prag** (**tento mezinárodně obsazený soubor účinkoval v roce 2016 rovněž v rámci festivalu Pražské jaro), které bylo považováno nerealizovatelné.

Možná otázka tedy zní, zda tato či podobná filozofie a koncepce může být pro posluchače oním „novým zážitkem“ z hudby, respektive zda toto jsou skutečně ony faktické „možnosti hudby“ ve třetí dekádě třetího milénia a to nejen ve vztahu interpreta vůči svému publiku, ale chceme-li, pak dokonce v kontextu proměn chování a potřeb lidské společnosti...?

Není bez zajímavosti, že partnerkou Viléma Veverky je právě fenomenální Vilma Cibulková. Oba interpreti spolupracují intenzivněji od roku 2021 (J. S. Bach / Arnošt Lustig - „Kantáta“). Právě Vilma Cibulková, dvojnásobná držitelka Ceny Thálie (2006, 2014), se jako jeden z mála představitelů české herecké školy systematicky věnuje recitaci a tzv. dramatickému čtení.

Georg Dreyman, jaro 2022